Ve zpravodajství na internetu jsem si přečetl s trpkým pocitem článek o prohlášení mladých komunistů (Sdružení mladých komunistů Československa) k úmrtí Václava Havla. "Národe oslavuj! Zemřel Václav Havel, sluha USA, NATO, sudetských Němců a Izraele. Zemřel největší zrádce českého lidu! Zemřel Václav Havel, spoluviník bombardování Jugoslávie, spoluviník vraždy 2500 civilistů. Pryč se zrádci!" Přiznám se, že nemám přehled o komunistických svazech mládeže, pouze okrajově mám o nich povědomí. Dospělí komunisti (myslím ty v poslanecké sněmovně) se od radikálních výroků distancují, ale samotná rétorika předsedy KSČM Vojtěcha Filipa mi přijde i tak dost extrémní nebo přesněji bez historické sebereflexe. Filipova vyjádření k některým historickým událostem v zemi české a moravské mě dokázaly v minulosti nadzvednout. Co ale čekat od komunistů jiného. Ale aktuální vyjádření mladých komunistů k Václavu Havlovi mě nadzvedlo dokonale. Nejen oslavou úmrtí Václava Havla, ale i výroky o sluhovi USA, NATO, sudetských Němců a jak jinak i Izraele.
To má totiž historickou paralelu. USA a NATO jsou pro komunisty historicky stálý nepřítel číslo jedna. Václav Havel po sametové revoluci vyslovil při rozpadu Varšavské smlouvy myšlenku rozpuštění NATO, to však učinil v době euforie a jisté naivity. Později zřejmě pochopil, že vybrat si mezi tehdy se rozpadajícím Sovětským svazem a nástupnickým nedemokratickým Ruskem anebo západními spojenci je cesta jak zabezpečit jistou suverenitu a bezpečnost mladé demokracie v České republice. Proto se zasadil o náš vstup do NATO a Evropské unie. Z toho však vyplývají závazky pro náš stát a mnoho lidí není ochotno tuto situaci akceptovat. I některé váhavé postoje a vyjádření vrcholných českých politiků byly v kontrastu s názorem a přesvědčením Václava Havla.
Sudetští Němci = fašisti a zrádci Československé republiky ač buržoazní a tedy zlotřilé. Ale žil v ní přece československý rolnický a dělnický lid. Sudetští Němci ovlivněni Hitlerovou nacistickou propagandou posloužili jako záminka k obsazení československého pohraničí a později jsme stejně byli v Hitlerově plánu k vytvoření nového německého životního prostoru směrem na východ. Tady podíl zfanatizovaných sudetských Němců na rozbití Československa má svůj podíl. Ale proč házet všechny Němce do stejného pytle. Taky zde sehrála svou roli nespokojenost Němců v Republice československé. Četl jsem kdysi článek o tom kterak společný národ Čechů a Slováků ve společném státě jako národnostní menšinu pojmenoval Němce, kterých však bylo více než Slováků (autora článku si nepamatuji). Pro ověření tohoto argumentu ve sčítání lidu v roce 1921 jsem našel údaj o počtu obyvatel československé národnosti 6 774 715 a německé národnosti 3 061 369. V roce 1930 činil počet obyvatel československé národnosti 7 349 039 a německé národnosti 3 149 820. Z toho jsem příliš o poměru zastoupení Slováků a Němců nevyčetl, protože byla evidována československá národnost a teprve po 2. světové válce byla evidována samostatná národnost slovenská. Jedná se však zřejmě o sčítání obyvatel jen v České republice (zdroj práce Gabriely Šamanové - Národnost ve sčítání lidu v českých zemích, odkaz http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100023s_Samanova-narodnost.pdf). Zajímavě se k soužití Němců a Čechoslováků vyslovuje Českobratrská církev evangelická v dokumentu Stanovisko ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců (odkaz http://javor.cechove.cz/clanky/stanovisko-cce-vysidleni-sudetskych-nemcu.html) v bodě 1.4. Samotný odsun sudetských Němců z jakýchkoli pohnutek je z dnešního hlediska problematický a byl proveden nehumánně, i zde se však na veřejnosti vedou občas vášnivé spory. Argumenty jak se Němci chovali za 2. světové války (zločiny a genocida) a podíl sudetských Němců na rozbití Československa neobstojí. Zločin a bezpráví se nedá omlouvat způsobenými zločiny a bezprávím. Podotýkám že šlo skoro o třetinu obyvatelstva Československa (vycházím z tabulek práce Gabriely Šamanové, dále údaje se zajímavým čtením na Wikipedii http://goo.gl/zcels). Vystoupení Václava Havla v porevoluční době a jeho omluva za odsun Sudetských Němců byl v tom čase odvážný a humánní krok k nastartování nových vztahů s německým národem. Samotný spor o majetek zabavený nebo spíše ukradený sudetským Němcům je již diskutabilní a nechci ho zde hodnotit. Ke komunistům snad ještě poznámka, že z politického hlediska byla deportace výhodná zvlášť pro komunisty, kteří mohli rozdělováním zkonfiskovaného majetku uplatit své voliče. Také propaganda hrála svou roli, totalitní stát nebo skupina vždy označuje nepřítele, proti kterému se vyhraňuje.
Současná politika Izraele a vztahy v pásmu Gazy je těžké hodnotit, přirovnal bych vztah Izraelců a Palestinců jako obdobně komplikovaný vztah Čechů s Němci, naštěstí v dnešní době již bez násilí. Akorát místo a historické kořeny jsou rozdílné. Nicméně v době vzniku Izraelského státu 14. května 1948 a v následném konfliktu s Arabskými zeměmi tehdy čerstvá Československá republika s novým komunistickým vedením pod direktivou Stalinovou (jinak by to ani nešlo) poskytla pomoc Izraelské armádě formou materiální pomoci a výcviku pilotů a vojáků (výsadkáři a tankisté). Stalin se snažil o vliv v novém Izraelském státě, ale poté co neuspěl, tak se obrátil vstříc k arabským zemím. "Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu1949, sovětská politika navázala pro-arabské stanovisko a začala antisemitskou propagandu." (zdroj Wikipedie). V této době také započal v ČSR Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského (generální tajemník KSČ) po vzoru Stalinistických monstrprocesů. Cílem byla výstraha všem komunistickým státům proti odchylkám od politiky Sovětského svazu. Avšak zatčeni a odsouzeni byli přední politici i s židovskými kořeny. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných byli označeni jako židovského původu. Tím si chtěl Stalin naklonit arabské země. Je jasné, že od toho se odvíjela další propaganda proti Izraelskému státu v komunistických zemích.
V tomto kontextu chápu vyjádření mladých komunistů k úmrtí Václava Havla pokračováním Stalinovy direktivy a dalších komunistických zcestných propagand. Můžeme se bavit o spolku ultralevicových extremistů, ale když si přečtu v médiích o provázání i když částečném s KSČM, tak je to další z poznatků o tzv. prodemokratičnosti této parlamentní strany. Takzvaní Komsomolci mají blízko ke stalinistickému křídlu v KSČM, které představují místopředseda strany Stanislav Grospič a šéfka pražské organizace Marta Semelová. To cituji ze serveru novinky.cz a pro jistotu se dívám na dnešní datum a v jakém to píšu století. V každém případě JUDr. Stanislav Grospič nepatří mezi umírněné komunisty, naopak mezi radikálnější. Jak se to spojuje s jeho právnickým vzděláním netuším. Podotýkám že hovořím o politické straně, která se nikdy přesvědčivě od své krvavé minulosti nedistancovala. Šéf Komsomolců (Sdružení mladých komunistů Československa) Lukáš Kollarčík vloni kandidoval pro volby do Sněmovny na Zlínsku v čele kandidátky KSČM, nakonec byl odsunut na třetí místo, ale kandidoval (http://goo.gl/vOMs6).
