O knize Born To Run nemá smysl psát, i Miloš Škorpil ji pokládá za studnici moudrosti k běhu. A od českého gurua běhání je to myslím dostatečné doporučení. O samotném bosonohém běhu jsem však již četl dříve, samotná kniha však není jen o bosých nohách. Lákalo mě vyzkoušet bosý běh alespoň doplňkově k pravidelnému běhání v obuvi. První pokus byl docela tragický, ostré malé šišky v lese mi doporučily ať se proberu. K tomu vhodných travnatých ploch je v mém okolí poskrovnu. Loni jsem si proto vyrobil své vlastní sandály Huaraches. Objednal jsem si materiál na výrobu podrážek k indiánským mokasínům - kůži z jeleního krku a podle návodu na internetu jsem obkresloval nohy, překresloval, stříhal až do konečného výsledku. Nakonec jsem se koncem léta odhodlal k prvnímu běhu. První metry byly o tom zvyknout si a potom jsem běžel směr les navzdory šiškám. Kamínky jsem samozřejmě cítil. Pln zápalu jsem uběhl 3 km, což jsem neměl dělat, ale až na napětí v lýtkách a achillovce jsem se cítil skvěle. Druhý den jsem to zkusil znovu, ale bylo znát, že je to z mé strany ukvapené nadšení a tudy cesta nevede. Týdenní kulhání mi bylo svědkem.
Jelikož se začalo ochlazovat a podzim se zimou klepali na dveře, vrátil jsem se ke svým běžeckým botám. Jsou to už starší Adidasky, které se částečně na svršku rozpáraly. Při běhání jsem se soustředil na techniku dopadu na přední část chodidla. Čtením článků a rad zkušených bosonohých běžců jsem pochopil, že jsem na počátku běhání v Huaraches udělal chybu a šel jsem příliš na špičku chodidla. Proto jsem se snažil v botách nešpičkovat, ale dopadat více ke středu, tak jak mi to boty dovolily. Přitom jsem zjistil, že namáhám patu, která byla podestlána poctivou tlustou podrážkou, která mi znemožňovala přechod k jiné technice běhu a dostával jsem do paty rázy od dopadu. V jednom videu na Youtube o vývoji New Balance Minimus jsem se inspiroval americkým ultraběžcem Tonym Krupickou a svoje boty na podrážce v oblasti paty seřízl. Manželka jenom obracela oči a nechápala co jsem to za blázna, který si dobrovolně likviduje boty. První nazutí na nohy mě převažovalo na paty, prostě ten kus podrážky tam chyběl a nohy se svou pamětí mi vysílaly přes nervový sytém do mozku, že stojím špatně. Ale zvykl jsem si a začal běhat s dopadáním na přední nebo střední část chodidla. Soustředil jsem se na polohu těla a pomalu se učil. Běhal jsem celý podzim, zimu až do jara.
V Březnu když se oteplilo jsem si řekl, že nadešel čas. Nazul jsem Huaraches, ve kterých jsem chodil přes zimu doma anebo bos. Zaběhl jsem asi 5 km a soustředil se na běhání, došlap a snažil se uvolnit. Postupně jsem běh zařazoval v Huaraches častěji a v současné době po oteplení běhám nejčastěji v sandálech. Běhám pravidelně okolo 5 až 6 km, maximální vzdálenost byla zatím 7,5 km. Sleduji a soustřeďuji se na pocit z běhu, na napínání šlach, abych předešel zranění a snažím se nohy nepřetěžovat. Ale změna stylu běhu v botách se mi vyplatila a přechod na sandály je plynulejší. Poškození tenisek se mi vyplatilo. Na příští zimu plánuji, že si pořídím boty New Balance Minimus anebo Fivefingers.
