Alfa samci
Státní tajemník přispěchal v Bílém
domě na poradu. „Pane prezidente, je to horší než jsme si mysleli.“ „Jak to? Erdogan
s Putinem se nedohodli?“ „Došlo k útoku pešmergů na turecké hranici.
Turecká armáda přešla do protiútoku a vstoupila na syrskou stranu.“ „To je
nepříjemné.“ „Bohužel se k tomu přimotalo ruské letadlo a Turci je zase sestřelili. Vzápětí přiletěla střela anebo granát a zasáhla tureckou vesnici. Zatím
zjišťujeme, o co se přesně jedná.“ „Mohli to být Rusové?“ Zeptal se nervózně
prezident. „To nevíme“, odvětil tajemník, „ale podle nejnovějších satelitních
snímků se poblíž nachází pravděpodobně ruská dělostřelecká baterie.“ Prezident
se překvapeně podíval na přítomného předsedu sboru náčelníků štábů. „Tak blízko
přece neměli být?“ Předseda pokrčil bezmocně rameny. „Dozvěděl jsem se to až
nyní, nějak tam potichu proklouzli.“
Zvonící telefon v pracovně zvedl viceprezident.
Po chvíli sluchátko odložil. „Na turecko-syrské hranici se zřejmě střílí, turecká
armáda vyhlásila nejvyšší pohotovost a nasadila letectvo.“ „Tak rychle?“
ohromeně odvětil prezident. Poradce prezidenta pro národní bezpečnost zvedl
zrak od svého telefonu: „Musíme se okamžitě spojit s tureckým prezidentem
a také kontaktovat ruského prezidenta. Budou očekávat naše stanovisko.“
Viceprezident dodal: „Je nutné zabránit další eskalaci, tohle už je střet
členské země NATO s Ruskem!“
Po 48 hodinách
Vyčerpaný prezident Spojených
států: „Já bych ty Turky přerazil, ten pitomý alfa samec prostě necouvne, dokud
se Rusové neomluví.“ „Ehm“, vyčerpaně začal viceprezident, „mně spíš dělá
starost Putin, netuším, co udělá, aby si zachoval tvář.“ „Proboha, před kým!?“
odvětil prezident. „Před svými voliči, ale asi v tom hraje roli i Čína.
Chce si udržet pozici v regionu.“ Do pracovny vběhl tajemník, „Je to potvrzené,
Rusové vyhlásili nejvyšší stupeň a uvedli v pohotovost strategické zbraně.“ Prezident zaklel a podíval se na předsedu sboru náčelníků, který odložil
telefon. „Už jsme uvedli zbraně do pohotovosti. Naše satelity monitorují ruské
pozice a ponorky, ale jedna se nám ztratila v Arktidě.“ Ředitel CIA dodal:
„Monitorujeme zvýšený komunikační provoz ruských ambasád ve světě. Také
předpokládáme aktivaci agentů GRU ve Spojených státech. Sledujeme několik
zájmových osob, ale FBI zachytila na Aljašce, nám dosud neznámého člověka,
zřejmě agenta.“ Prezident se na ředitele podíval a z očí mu sršela otázka.
„Pohyboval se na naší letecké základně, je to zaměstnanec“, dodal ředitel.
Po 72 hodinách
Operační středisko Velitelství vesmírných vzdušných sil. Operátor
monitorování vzdušné situace John Loward, usrkával kávu z plastového kelímku,
když horkou tekutinu prudce polkl a rozkašlal se. Nevěřícně zíral na
blikající červenou kontrolku a začal sledovat situaci na monitoru.
V Bílém domě byl mírně řečeno chaos. „Pane prezidente, musíme ihned
na letiště“, křičel tajemník na prezidenta. Poradce pro bezpečnostní otázky položil
telefon a vzápětí do místnosti přiběhl vojenský pobočník. „Rusové nás uklidňují, že se opravdu jedná pouze o jednu balistickou raketu. Tvrdí, že jim
nedopatřením odstartovala.“ „Nedopatřením?“ vyjekl prezident. „A kam letí?“
„Tvrdí, že na Los Angeles a okolí.“ „Zkoušejí ji odklonit, ale mají problém s komunikátorem.“
„Panebože, co tam používají za elektroniku?“ Pobočník pokrčil rameny. „Za 15
minut zasáhne cíl. Máme z našich družic a radarů potvrzené, že se jedná o
jednu raketu. Proto jsme ihned nezahájili odvetný masový úder.“ „Jestli ji
neodkloní, tak zahynou miliony lidí“, suše pronesl tajemník. „Musíme nějak
reagovat, abychom si zachovali tvář. Může to být léčka, určitě nás testují.“
Z Hollywood Hills byl krásný výhled na ranním sluncem zalité Los
Angeles, který sliboval krásný den na pláži. Vzápětí se sluneční paprsky
ztratily v silném světle ohnivé koule, která se náhle zjevila nad městem a
rozrůstala se. Žár spaloval vše živé, ohnivá apokalypsa se šířila ulicemi a bulváry.
Následná tlaková vlna drtila budovy, auta na silnicích a parkovištích. Kdo
krátce zřel to Dantovo peklo, o hrůze nevypověděl. V prach se obrátil. Na
tisíce mil ve vzdáleném silu se otevřeným otvorem pomalu protáhla raketa a vydala
se vstříc své balistické dráze.
„Aktivovali jsme jednu hlavici, která zasáhla město Novosibirsk. Je to
dost daleko od našich spojenců a adekvátní cíl za Los Angeles.“ „Na horké lince
komunikujeme s Moskvou, ujistili jsme je, že se jedná o ojedinělý opětovaný
úder“, sdělil předseda sboru náčelníků. Náhle zvolal tajemník: „Pane prezidente
máte horký telefon z Moskvy, volá prezident Putin.“ Po krátkém hovoru
sdělil všem přítomným zachmuřený prezident: „Rusové chtějí vypustit ještě jednu střelu,
aby si zachovali tvář před Čínou. Číňanům se nelíbí, že zničený Novosibirsk, se nachází blízko jejich země a považují to za provokaci.“ „Do prdele!“ zaklel viceprezident.
„Máme si vybrat, kam to chceme dostat. Rusové souhlasí s následnou odvetnou střelou
mimo jejich kontinentální území. Navrhují Kurilské ostrovy.“ Poněkud zmatený
poradce pro bezpečnostní otázky: „Nejsou Kurily náhodou Japonské?“ „Ne“,
odvětil předseda sboru náčelníků, „ale Japonci na ně uplatňují nárok, považují
je za své území, myslím, že jižní část.“ Viceprezident tiše zaklel a dodal „To
se Japoncům nebude líbit, taky to může pobouřit Čínu.“ „Čína s tím údajně potichu
souhlasí, pokud se bude jednat o malou bombu“, odvětil prezident. Potom dodal: „S Japonci to vyřešíme. Přežili
Hirošimu a Nagasaki, tak je nějaký ostrůvek nemůže rozhodit. Vynahradíme jim to
dodatečně.“ „Ale ty Turky, ty si potom podám!“ „Bohužel se nám do toho pořád
plete Evropská unie“, odvětil poradce pro bezpečnostní otázky. „Mají masivní
příliv uprchlíků kvůli krizi. Řekové a Italové nezvládají nápor a otevřeli
hranice do Evropy.“ Prezident se po dlouhé době rozesmál. „A co na to
Merkelová?“ „Nic o ní nevíme, odvezli ji údajně do lékařského zařízení.“ „Do soukromého
sanatoria“, upřesnil ředitel CIA.
„Evropu budeme řešit později, oni atomem do nosu nedostali“, odvětil
prezident. „Co Rusům nabídneme? Máme nějaký ostrov?“ „Mimo Havaj samozřejmě!“ Předseda
sboru náčelníků se zamyslel, „něco najdeme.“ „Hlavně, že se s Putinem domluvíme
a zachováme si tvář.“ Prezident si povzdechl a dodal: „Nakonec ten svět zase zachráníme.“
Epilog
Někde ve střední Evropě si sedli v hradním sále vedoucí kanceláře,
tiskový mluvčí a prezident. „Miloši, co na to řekneš?“
P.S. Inspirováno čtením internetových novin a současnou situací.
patasek
