středa 6. července 2016

Alfa samci

Alfa samci

Státní tajemník přispěchal v Bílém domě na poradu. „Pane prezidente, je to horší než jsme si mysleli.“ „Jak to? Erdogan s Putinem se nedohodli?“ „Došlo k útoku pešmergů na turecké hranici. Turecká armáda přešla do protiútoku a vstoupila na syrskou stranu.“ „To je nepříjemné.“ „Bohužel se k tomu přimotalo ruské letadlo a Turci je zase sestřelili. Vzápětí přiletěla střela anebo granát a zasáhla tureckou vesnici. Zatím zjišťujeme, o co se přesně jedná.“ „Mohli to být Rusové?“ Zeptal se nervózně prezident. „To nevíme“, odvětil tajemník, „ale podle nejnovějších satelitních snímků se poblíž nachází pravděpodobně ruská dělostřelecká baterie.“ Prezident se překvapeně podíval na přítomného předsedu sboru náčelníků štábů. „Tak blízko přece neměli být?“ Předseda pokrčil bezmocně rameny. „Dozvěděl jsem se to až nyní, nějak tam potichu proklouzli.“

Zvonící telefon v pracovně zvedl viceprezident. Po chvíli sluchátko odložil. „Na turecko-syrské hranici se zřejmě střílí, turecká armáda vyhlásila nejvyšší pohotovost a nasadila letectvo.“ „Tak rychle?“ ohromeně odvětil prezident. Poradce prezidenta pro národní bezpečnost zvedl zrak od svého telefonu: „Musíme se okamžitě spojit s tureckým prezidentem a také kontaktovat ruského prezidenta. Budou očekávat naše stanovisko.“ Viceprezident dodal: „Je nutné zabránit další eskalaci, tohle už je střet členské země NATO s Ruskem!“

Po 48 hodinách

Vyčerpaný prezident Spojených států: „Já bych ty Turky přerazil, ten pitomý alfa samec prostě necouvne, dokud se Rusové neomluví.“ „Ehm“, vyčerpaně začal viceprezident, „mně spíš dělá starost Putin, netuším, co udělá, aby si zachoval tvář.“ „Proboha, před kým!?“ odvětil prezident. „Před svými voliči, ale asi v tom hraje roli i Čína. Chce si udržet pozici v regionu.“ Do pracovny vběhl tajemník, „Je to potvrzené, Rusové vyhlásili nejvyšší stupeň a uvedli v pohotovost strategické zbraně.Prezident zaklel a podíval se na předsedu sboru náčelníků, který odložil telefon. „Už jsme uvedli zbraně do pohotovosti. Naše satelity monitorují ruské pozice a ponorky, ale jedna se nám ztratila v Arktidě.“ Ředitel CIA dodal: „Monitorujeme zvýšený komunikační provoz ruských ambasád ve světě. Také předpokládáme aktivaci agentů GRU ve Spojených státech. Sledujeme několik zájmových osob, ale FBI zachytila na Aljašce, nám dosud neznámého člověka, zřejmě agenta.“ Prezident se na ředitele podíval a z očí mu sršela otázka. „Pohyboval se na naší letecké základně, je to zaměstnanec“, dodal ředitel.

Po 72 hodinách

Operační středisko Velitelství vesmírných vzdušných sil. Operátor monitorování vzdušné situace John Loward, usrkával kávu z plastového kelímku, když horkou tekutinu prudce polkl a rozkašlal se. Nevěřícně zíral na blikající červenou kontrolku a začal sledovat situaci na monitoru.

V Bílém domě byl mírně řečeno chaos. „Pane prezidente, musíme ihned na letiště“, křičel tajemník na prezidenta. Poradce pro bezpečnostní otázky položil telefon a vzápětí do místnosti přiběhl vojenský pobočník. „Rusové nás uklidňují, že se opravdu jedná pouze o jednu balistickou raketu. Tvrdí, že jim nedopatřením odstartovala.“ „Nedopatřením?“ vyjekl prezident. „A kam letí?“ „Tvrdí, že na Los Angeles a okolí.“ „Zkoušejí ji odklonit, ale mají problém s komunikátorem.“ „Panebože, co tam používají za elektroniku?“ Pobočník pokrčil rameny. „Za 15 minut zasáhne cíl. Máme z našich družic a radarů potvrzené, že se jedná o jednu raketu. Proto jsme ihned nezahájili odvetný masový úder.“ „Jestli ji neodkloní, tak zahynou miliony lidí“, suše pronesl tajemník. „Musíme nějak reagovat, abychom si zachovali tvář. Může to být léčka, určitě nás testují.“

Z Hollywood Hills byl krásný výhled na ranním sluncem zalité Los Angeles, který sliboval krásný den na pláži. Vzápětí se sluneční paprsky ztratily v silném světle ohnivé koule, která se náhle zjevila nad městem a rozrůstala se. Žár spaloval vše živé, ohnivá apokalypsa se šířila ulicemi a bulváry. Následná tlaková vlna drtila budovy, auta na silnicích a parkovištích. Kdo krátce zřel to Dantovo peklo, o hrůze nevypověděl. V prach se obrátil. Na tisíce mil ve vzdáleném silu se otevřeným otvorem pomalu protáhla raketa a vydala se vstříc své balistické dráze.

„Aktivovali jsme jednu hlavici, která zasáhla město Novosibirsk. Je to dost daleko od našich spojenců a adekvátní cíl za Los Angeles.“ „Na horké lince komunikujeme s Moskvou, ujistili jsme je, že se jedná o ojedinělý opětovaný úder“, sdělil předseda sboru náčelníků. Náhle zvolal tajemník: „Pane prezidente máte horký telefon z Moskvy, volá prezident Putin.“ Po krátkém hovoru sdělil všem přítomným zachmuřený prezident: „Rusové chtějí vypustit ještě jednu střelu, aby si zachovali tvář před Čínou. Číňanům se nelíbí, že zničený Novosibirsk, se nachází blízko jejich země a považují to za provokaci.“ „Do prdele!“ zaklel viceprezident. „Máme si vybrat, kam to chceme dostat. Rusové souhlasí s následnou odvetnou střelou mimo jejich kontinentální území. Navrhují Kurilské ostrovy.“ Poněkud zmatený poradce pro bezpečnostní otázky: „Nejsou Kurily náhodou Japonské?“ „Ne“, odvětil předseda sboru náčelníků, „ale Japonci na ně uplatňují nárok, považují je za své území, myslím, že jižní část.“ Viceprezident tiše zaklel a dodal „To se Japoncům nebude líbit, taky to může pobouřit Čínu.“ „Čína s tím údajně potichu souhlasí, pokud se bude jednat o malou bombu“, odvětil prezident. Potom dodal: „S Japonci to vyřešíme. Přežili Hirošimu a Nagasaki, tak je nějaký ostrůvek nemůže rozhodit. Vynahradíme jim to dodatečně.“ „Ale ty Turky, ty si potom podám!“ „Bohužel se nám do toho pořád plete Evropská unie“, odvětil poradce pro bezpečnostní otázky. „Mají masivní příliv uprchlíků kvůli krizi. Řekové a Italové nezvládají nápor a otevřeli hranice do Evropy.“ Prezident se po dlouhé době rozesmál. „A co na to Merkelová?“ „Nic o ní nevíme, odvezli ji údajně do lékařského zařízení.“ „Do soukromého sanatoria“, upřesnil ředitel CIA.

„Evropu budeme řešit později, oni atomem do nosu nedostali“, odvětil prezident. „Co Rusům nabídneme? Máme nějaký ostrov?“ „Mimo Havaj samozřejmě!“ Předseda sboru náčelníků se zamyslel, „něco najdeme.“ „Hlavně, že se s Putinem domluvíme a zachováme si tvář.“ Prezident si povzdechl a dodal: „Nakonec ten svět zase zachráníme.“

Epilog

Někde ve střední Evropě si sedli v hradním sále vedoucí kanceláře, tiskový mluvčí a prezident. „Miloši, co na to řekneš?“


P.S. Inspirováno čtením internetových novin a současnou situací.

patasek