Pluralita názorů

Třetím dnem čtu články s fotografiemi, kterak ultralevicová oponentura dělá bordel v Hamburku. V rámci demonstrací, přičemž nezpochybňuji jejich právo na názor, vyrabovali obchody včetně supermarketu, podpálili auta. Chápu, došli jim peníze, měli hlad. Při pohledu na krásné Porsche, kdo by se nechtěl svézt, tak ho z lásky zapálili. Spalující vášeň pro motorová vozidla. Ještě, že nejsem zapálený motorista. Znal jsem kdysi jednoho zapáleného fanouška přírody a lítal po požárech v lesích na Bohdanečsku, coby dobrovolný hasič.
Jenom mě tak napadlo. Udělat podobnou demonstraci v Praze naruby. Vyrabujeme Kliniku, podpálíme squaty, poškodíme spacáky, případně nějakým prakem s kuličkou od ložiska, střelíme do zadku opozdilého anarcháče. Blbý nápad, mně je takové násilí cizí a protivné. Tak jenom přemýšlím, jaké by to bylo mít vzdělané oponentníky, kteří by vyjádřili svůj názor kultivovaně. Jedno z jakého názorového spektra. Prostě taková kultivovaná pluralita názorů.

V lese

Onehdá s kolegy z Prahy na IMZu, jali jsme se vstoupit do lesních hvozdů Vrchoviny. Stroze značené turistické stezky, zdolávali jsme za užití map od Seznamu ve smartfounu a iPadu. Kolega cestou v lese vyřídil pracovní hovor, týkající se fejsbůku. Z plna plic inhalovali jsme toxický lesní vzduch a debatovali mimo počítače snad i o ženách. Tu náhle vyrojila se dvojice našich kolegů na lesní pěšině. Nadšeně mezi mechy a kapradím, porovnali jsme seznamácké mapy se singletrekovými, jež zářily na displejích našich zařízení. Podebatovali jsme o hračkách, které nás čekají v našich opuštěných kancelářích a vydali se každý svou cestou. Prostě klasika, informačka na tůře.

O Turecku

V roce 2004 jsem byl spolu se svými kolegy vyslán v Praze na konferenci, týkající se obrany a budoucnosti ozbrojených sil ČR (přesnou náplň si nepamatuji). Konala se v sále na radnici Magistrátu hl. m. Prahy. Konference se účastnili i zástupci některých společností z obranného průmyslu. My tam dělali křoví do počtu k zaplnění sálu, ale jako bývalého vojáka mě konference zajímala a na rozdíl od kolegů se nenudil.

Podrobnosti si nepamatuji, ale zazněl tam příspěvek o Turecku, směřování Turecka do Evropy apod. Připomínám, že to bylo v době, kdy se diskutovalo (ne)vážně o možnosti budoucího vstupu Turecka do EU. Byl to rok, kdy se ČR stala členem EU! Na vystoupení týkající se Turecka, reagoval zástupce civilní společnosti. Byl to člověk, který uvedl, že dlouhá léta cestuje obchodně do Turecka. Varoval před příliš velkým optimismem a poukázal na to, že si v posledních letech všiml přibývajícího zahalování žen do šátků, znak narůstající islamizace ve společnosti. Mezi odborníky zazněl tento názor laicky a vyvolal diskusi a vystoupení osob, které názor tohoto muže odmítly.

Uplynulo necelých třináct let a sdělovací prostředky v celé Evropě zaplňují titulky o Turecku a nastávajícím referendu o změně ústavy, které rozhodne o dalším směřování Turecka a možné kumulaci moci ve prospěch prezidenta. Uvažování o budoucím přistoupení Turecka do EU je už několik let na bodě mrazu, spíše v říši pohádek a fantazie. Nejsem odborník na tureckou společnost, ale asi jenom slepý čtenář nezaznamená, že Turecko jako striktně sekulární stát zřejmě končí. Jenom namátkou např. ‚Jsme muslimská země, pryč se sekulární ústavou.‘ Islamizace Turecka pokračuje.

A o čem je příspěvek? Že odborníci se mohou plést a analyzovat informace mylně. Naopak neodborník může na místě postřehnout indicie, které mohou něco naznačovat. Samozřejmě prognózu na nich nepostavíte. A vlastně dějiny si plynou dál nezávisle na prognózách. Nám nezbývá než se z dějin poučit a to nám vůbec nejde.