Dnes jsem jel trolejbusem domů a přistihl se koukajíc oknem jak se usmívám. Cítil jsem v srdci klid a mír, v ten okamžik souznění s všehomírem. Duchem posunut do minulosti snil jsem jak běžím v lese, cítil to teď, tady a pocítím příště. Jenom ten pocit jak dýchám, kmitám nohami, sám s myšlenkami. Svítí slunce na polích, vítr ševelí v korunách stromů, ryby pleskají u hladiny v rybnících, ptáci zpívají a štěbetají, motýli se ve vánku mihotají. V ševelu trávy a větví stromů, v bzukotu hmyzu slyšet je mírné pleskání obutých sandálů, to běžím a sním. Potom se ze snu probouzím, ale úsměv na rtech a hřejivý pocit zůstanou. Těším se na další běh, těším se na život, těším se co mě čeká. Těším se z toho co jsem zažil, cítím že žiju.
Žádné komentáře:
Okomentovat